Jak rychle přišel, tak rychle i odešel

23. prosince 2013 v 16:38 | Jackie |  Povídky
Smyšlený příběh, myslím že jsem ho dokonce prožila, o něčem podobném se mi zdálo a tak jsem to hodila na papír a vzniklo z toho tohle :)


Pamatuji si přesně, jak jsme se poznali. Bylo to jednoho horkého letního dne a já se vydala na brusle. Jezdím nejradši sama, protože kamarádky mi většinou nestíhají. Jela jsem z kopce na chodníku, lemovaný lavičkami, které většinou zejí prázdnotou. Tentokrát ne. Projížděla jsem okolo party mladých kluků. Nechtěla jsem se na ně moc zaměřovat, ale nějak se nedalo. Začali na mě pískat a volat. Normálně na to nereaguji, mám přece nějakou svoji hrdost. Jenomže tentokrát jsem se jich až moc lekla. Upadla jsem. Cítila jsem se neskutečně trapně. Celá lavička se začala neskutečně smát, bylo mi příšerně. Už jsem se zvedala, že pojedu dál, když v tom jsem si všimla, že jeden z jejich party za mnou běžel a snažil se mi pomoct. Nejdřív se smál a ptal se, jestli mi nic není. Když jsem odpověděla, že jsem v pohodě, usmál se a řekl, že je rád, že by nerad volal záchranku. Vtipálek. Zeptal se, jestli se k nim nechci přidat. Podívala jsem se po jeho kamarádech a raději řekla, že pojedu dál. Přemlouval mě. Přemýšlela jsem nad tím, vypadali to být super lidi. Stejně jsem si stála za svým, že musím domů. Vzdal to a nakonec dodal, že by mě zase rád někdy viděl. Proč ne, jezdím tudy docela často. Dohodli jsme se, že zítra na stejném místě ve stejnou dobu.

Přijela jsem domu a celý den byla ve svém světě. Vždyť ani nevím, jak se jmenuje a pořád nad tím musím přemýšlet. Vypadal roztomile, tmavé oči, tmavé nagelované vlasy. Ideál. Chvílemi jsem i uvažovala nad tím, že to není reálné, že tam přece zítra nemůžu jít. Nakonec jsem usoudila, že půjdu. Den na to jsem se neskutečně těšila, že ho konečně poznám, třeba si budeme rozumět. Vyrazila jsem. Zase jsem se spustila z kopce a u té lavičky čekal. Tentokrát sám. Vážně jsem nevěřila, že vůbec přijde. Překvapilo mě to. Celý den jsme byli spolu. Nevím jak to říct, něco mi říkalo, že mě přitahuje, že je to skvělý kluk.

Pár dní na to jsem zjistila, že jsem se zamilovala. Měli jsme se zase sejít. Běžela jsem nedočkavostí za ním, je mi s ním vážně moc dobře. Můj běh ukončila až bílá zeď mého pokoje. Seděla jsem na posteli a rozbrečela se. Zamilovala jsem se do kluka, co neexistuje. Všechno se mi to jenom zdálo.
Jak rychle přišel, tak rychle i odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kejtý Dreamy Kejtý Dreamy | Web | 23. prosince 2013 v 17:39 | Reagovat

škoda, že nejsou bílé vánoce, to by byly procházky ještě kouzelnější:)

2 KOně-net (Peťa) KOně-net (Peťa) | Web | 23. prosince 2013 v 18:34 | Reagovat

Krásný blog! :)

3 Maya Rowlisová Maya Rowlisová | Web | 23. prosince 2013 v 18:45 | Reagovat

;) táky si to myslím :) ježíšek ale s mirou :)

4 Niqia Niqia | Web | 23. prosince 2013 v 19:53 | Reagovat

Úžasný příběh. Taky nesnáším probuzení do reality z těch nádherných snů...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama