Setkání

23. prosince 2013 v 20:00 | Aidlin |  Povídky
Zdravím, nyní přicházím já. Je to myšlenka nad kterou bychom se měli zamyslet. A rozhodně vás ženu do toho, aby jste si moji povídku přečetli. Myslím, že nebudete litovat. Teď jsem udělal trochu reklamu co? Když jsem psala první koncept byl hrozný, teda..já to nevěděla a poslala jsem to jednomu z Psanců, (web, kde píšu) a ten mi poradil co a jak. Tak jsem to přepsala znovu a myslím, že se s ní s vámi chci podělit.


Dan se nahnul přes most a pozoroval rychle plynoucí vodu. Zachvěl se. Jakou má asi teplotu? Jsou dole kameny? Z přemýšlení ho vytrhl přicházející člověk, který ihned začal přelézat zábradlí. "Blázníte?!" vyjekl Dan. "Chci si skočit," odpověděl ledabyle ten člověk. Dolů to bylo aspoň 50 metrů a voda musela být ledová. Dan se nevěřícně podíval na člověka, který se chystal ke skoku. "Proč chceš skákat?" zeptal se Dan. "Ty jsi asi nikdy neslyšel o sebevrazích, co?"
"Samozřejmě, že ano," ohradil se Dan "jen nechápu proč se chceš zabít." Ten člověk se zasmál a dál se koukal na řeku, jak plyne. "Kdyby to bylo tak jednoduché," promluvil po chvíli neznámý, pustil se zábradlí a už padal do řeky. Dan doufal, že se mu to zdálo. Člověk, který přeskočil zábradlí, se začal měnit v rybu.

On půl hodiny později již Dan seděl v kavárně a četl si knihu. Spíš se snažil číst, pořád musel myslet na člověka, který se změnil v rybu. Odvrátil pohled od knihy a už sledoval, jak si k němu přisedává onen neznámý, páchnoucí po rybách. "Eh." vyloudil ze sebe Dan. "Ano. Eh." souhlasil s ním neznámý a vzal si jeho kávu. Usrkl si. "Byl jsi ryba." "Ano, to jsem byl." "Proč?" "Bůh mě nechce nechat zemřít," pokrčil rameny Neznámý. "Jak?" "Já nevím, jak. Spíš se ptej proč." "Proč?" "Stejně ti to nemůžu říct, tak se neptej." "Dobře." "Stačí, když řeknu, že když se snažím skočit i z pitomé skály, změním se v orla a odletím. Když se připletu do noční rvačky, změním se ve veverku nebo potkana a zmízím na stromě nebo v kanálu." "Eeeh," ozval se Dan. "Chci-li se oběsit, změním se v hada a ze smyčky vyklouznu." "To je neuvěřitelné!" zvolal Dan. "Proč to pořád zkoušíte, když víte, že se vám nic nestane." "Třeba na mě bůh zapomene, odpustí mi a nechá mě zemřít.." odpověděl ten člověk, který už dávno vypil Danovo kafe. Zvedl ruku a už si potřásával s tou Danovou. "Já jsem Dan," představil se Dan. Ten neznámý člověk si odkašlal a chvilku mlče "Říkej mi Kaine," a na čele mu zazářilo jeho Znamení.

-Aidlin
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niqia Niqia | Web | 23. prosince 2013 v 22:24 | Reagovat

Zajímavá povídka! Opravdu nelituji, že jsem ji přečetla :-) Skvělý nápad ty proměny :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama