Společně a navždy

21. prosince 2013 v 21:36 | Aidlin |  Črty
Together, always and forever. To mě napadlo, když jsem vymýšlela název. Já totiž nejdřív něco napíšu a pak přemýšlím nad názvem. Rozhodně. Shodla jsem se s pár lidma na tom, že je to črta. Úvahově-povídková črta. Tak si užijte tu jízdu, a těším, že nám tu něco zanecháte. A ne jen stopu, ale i komentář.


Asi bych si mohla postěžovat na svůj život. Myslím, že si nemám na co stěžovat. Život je úžasný. Milovat všední věci a maličkosti je to nejlepší. Radovat se z malých věcí. A neradovat se z těch velkých, protože tě mohou i zklamat. A jestliže se někdy rozhodneš milovat, tak miluj. S nějvětší radostí. Žij a neumírej. Miluj mě a sebe. Já tě také budu milovat, stále, a pak najednou přestanu. A nebudu se ti ozývat. Bude to vypadat, že jsem mrtvá. Nebudeš mě hledat, kdo by také hledal mrtvolu. A pak se najednou objevím před tvými dveřmi. Zkrvavená, potlučená a unavená. Půjdeš mi naproti a obejmeš mě. Položíš svoji hlavu na tu moji a zůstaneš tak jen pouhý okamžik. Zvedneš mi hlavu, podíváš se mi do očí a uvidíš bolest. A ta už nikdy nezmizí. Budeš mě chovat v náručí a šeptat mi sladká slůvka, že jsem hodná holka, protože jsem se vrátila. "Potřebuji pomoc," budu opakovat. Koukneš se mi znovu do očí a usměješ se, ale budou se smát jen tvá ústa. Tvé oči budou plné zlosti. "Pomsta není nutná," zašeptáš. Usnu ti v náručí a z očí mi budou téct slzy. O pár hodin později se probudím v posteli. Budeš u ní sedět a starostlivě mě kontrolovat. Otevřu oči a ty mě chytneš za ruku a já opět upadnu do temnoty. Probudím se, budu mít horečku a zimnici. Vyléčíš mě polibkem a usměješ se mému údivu. Umeju se a obleču. Seberu se, rozloučíš se semnou a já odejdu. O půl roku později se objevíš u mých dveřích. Zkrvavený a unavený. Přiběhnu, chytnu tě za ruku, stoupnu si na špičky a políbím tě. Začneš být plný energie a hlavně šťastný. Za 70 let budeme spolu sedět pod stromem. Budeme mladí a smát se spolu tomu, jak jsme dříve stárli. O 100 let později budeme sedět pod tím samým stromem, ze kterého nyní bude zkroucený pahýl. Budeme se usmívat a zároveň cítit bolest za blízké, co nám skonali. Za dalších 1000 let se budeme držet za ruce, zatímco se svět bude potápět do nicoty.



-Aidlin
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andie Andie | Web | 22. prosince 2013 v 18:21 | Reagovat

krásně napsané, romantické :)

2 S-hejvi S-hejvi | Web | 23. prosince 2013 v 10:14 | Reagovat

To je nádherné..jen tak dál!!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama